Syn pána zla - 42. kapitola

Alecto smutně seděl na posteli a koukal na zabalený kufr.

Dveře jeho pokoje se otevřely.

„Alecto?" Thomas vešel do Alectova pokoje.

„Ano?"

„Už jsi sbalený? Alex s Kristin už čekají."

„Jasně, už jsem hotov, můžeme vyrazit." Alecto se ztěžka zvedl. I-když tady byl jen pár dnů, věděl, že se mu bude stýskat.

„Bude se mi stýskat," přistoupil Thomas k bratrovi a objal ho. Alecto se k Thomasovi přitiskl. S ním se cítil bezpečně.

„Napiš, nezapomeň," upozornil Alecto Thomase.

„Nemusíš mít starost, napíšu. Budu psát minimálně jednou měsíčně," ušklíbl se Thomas škodolibě.

„Jak myslíš, tak to já ti napíšu tak jednou za tři měsíce." Oplatil Thomasovi Alecto stejnou mincí.

„Výborně, bude to super. Konečně budu mít chvíli klidu. Asi začnu odpočívat."

Alecto se od bratra odstrčil a odstoupil.

„Nejspíš už půjdu. Přece nenechám váženého Alexe čekat."

„Nemyslím si, že je dobré, aby ses choval k Alexovi takhle. Vím, že vaše vztahy nejsou nejlepší, ale měli byste se snažit oba."

„Já vím, jenže on moji snahu zhatí dřív, než vůbec můžu začít. Ty jeho věčné poznámky mě fakt štvou."

„Tak to jsme dva, ale otci to neříkej." Pousmál se ďábelsky Thomas.

„Nemusíš mít starost."

Jen co došli do přijímacího sálu, přišla Alena s Rikou.

Alena měla v očích slzy. Už teď se jí po jejím synovi stýskalo.

„Alecto," šeptla a vrhla se k chlapci a přitiskla si ho k sobě. Asi minutu ho objímala, pak se vrhla na Alexe a to samé se následně opakovalo i s Kristin.

„Takže, měli byste jít." Alecto jen kývl. Betty už byla v Bradavicích. Rozhodně ji nemínil nechat se smrtijedy.

„Brzy nashle!" rozloučil se.

Alecta nepřekvapil otcův chladný přístup. Jeho otec se s ním rozloučil už o den dříve.

Voldemort sledoval své děti, jak se chytají přenášedla a i s kufry mizí.

V Bradavicích dopadli uprostřed vstupní síně. Sice byla sobota, ale všichni byli v Prasinkách (tedy kromě 1. a 2. ročníku), tudíž byly prázdné chodby.

Alecto vyrazil napřed rovnou do ředitelny. Alex s Kristin ho následovali.

Zamyšleně se zastavil před chrličem. Zkusil první heslo, to které bylo loni a......

BINGO!! Trefil se hned napoprvé.

Kristin a Alex si vyměnili zaražené pohledy, ale nic neřekli. Následovali Alecta po „eskalátorech" (hezký mudlovský výraz, co? To by Voldemort nebyl nadšen J).

Alecto slušně zaklepal a vstoupil. Brumbál s McGonagallovou už na „nové studenty" čekali.

„Vítejte! Už jsme na vás čekali!" přivítal možná až moc okázale nově příchozí.

„To je perfektní, jsme tak rádi, že jste nás čekali!" zaironizoval Alex, čímž si udělal první vrub u McGonagallové.

„Snad vám nevadí, když se posadíme." Prolomila trapné ticho Kristin.

„Samozřejmě, sedněme si." Brumbál se pousmál a všichni si sedlo.

„Severus se za chvíli dostaví, stejně tak jako profesorka Prytová a Sinistrová." - pokud nechápete, tak tam budou všichni ředitelé kolejí.

„Takže znova zařadíte i mě?" ozval se opět Alecto.

„Ano, pokud ti to nevadí. Zařazen bys nebyl, pokud by ses vrátil jen ty. Ale vzhledem k tomu, že vás je víc...." Nechal doznít větu do naprostého ticha.

Následujících pět minut strávili v naprostém tichu. Po této době se otevřely dveře a vstoupili tři lidé. Severus, Sinistrová a Prytová.

Všichni nově příchozí se posadili do křesel. McGonagalová vstala a přešla k polici, v níž byl uložen Moudrý (někdy až moc) klobouk.

„Takže, tento klobouk vás zařadí do vašich nových kolejí. Můžou to být buď Nebelvír, který mám na povel já, či Mrzimor od profesorky Prytové, Zmijozel, který je pod dohledem profesora Snapea a nakonec Havraspár, který řídí profesorka Sinistrová.

„Začneme od Vás, pane..." pohlédla na Alexe.

„Alex, Alex Raddle." Pousmál se a přešel k McGonagallové.

Když se klobouk přiblížil k Alexovi na půl metru, okamžitě vykřikl:

„ZMIJOZEL!!!" Asi doufal, že si nebude muset být na takovém zlém kouzelníkovi, jako byl Alex.

Severus na zaraženého Alexe kývl a naznačil, ať přejde k němu.

„Výborně, to by bylo. Teď vy, slečno..." zaraženě pohlédla na Kristin.

„Radleyová, Kristin Radleyová." Představila se Bondovským stylem Kristin a napodobila svého bratra a přešla k McGonagallové.

Tentokrát moudrý klobouk nevykřikl jméno koleje hned.

„Tak, kampak tě dáme? Tvá krev patří do Zmijozelu, ale tvé srdce je jiné. Tak trochu Nebelvírské. Ale tvůj duch je zase Havraspárské. Tak kampak tě dám?? Je to jasné! HAVRASPÁR!" poslední slovo uslyšela celá místnost.

Profesorka Sinistrová se pousmála a kývla na Kristin, která přešla k ní.

„A teď vy, pane-" Alecto se jen pousmál.

„Alecto." Vstal a přistoupil k ní.

Klobouk přemýšlel déle než u Kristin.

„Ale, ale... tak ty sis stihl změnit visage i jméno? Snažíš se snad trhnout rekord? No, ale co se dá dělat. Mladí dělají všechno pro to, aby byla sranda a o tobě to platí dvojnásob. Takže, uděláme podrobnou analýzu, které jsem tě minule ušetřil. Tvá povaha je docela mírná, ale když jde na věc, dokážeš to někomu pěkně zavařit. Tvá krev je čistě zmijozelská. Jsi velice nadaný a tvá moc bude velká. Jsem si jistý, že si jméno určitě ještě změníš a potkám tě ještě jednou, takže tě další psychologické analýzy ušetřím a teď si mě laskavě sundej, protože ty jsi i svou někdy vzpurnou povahou naprosto jasný NEBELVÍR!"

Brumbál se usmál. Chlapec nezklamal.

McGonagallová sundala Alectovi klobouk a usmála se na něj. Tito tři sourozenci byli naprosto rozdílní.

„Tak, to je dnes asi všechno. Všechny náležitosti s vámi proberou ředitelé vašich kolejí a zároveň profesoři. Víc vám určitě osvětli studenti. A ještě bych mohl dodat... Vítejte v Bradavicích!" pousmál se na všechny a „rozpustil je".

„Jsem zvědavá, kdy se Alecto vrátí do Bradavic. Už mě to přestává bavit. Když mě ta Kristin ukecala, abych odešla a nechala Alecta odpočinout si, nečekala jsem, že budu čekat tak dlouho. Doufám, že to bude brzy." Jako na zavolanou se otevřel „poklop" od společenské místnosti a vstoupila McGonagallová s mladíkem, kterého 98 % studentů nebelvíru neznalo.

Dřív, než stihla McGonagallová cokoliv říct, tak se Ginn s nadšeným vřískotem vrhla na Alecta, kterého to mírně zarazilo. Opravdu jen mírně. S úsměvem objal Ginn a pak se prostě políbili.

Celá společenská místnost jen zírala.

„Ale ona chodí s Harrym, ne?" tohle probíhalo v myslích všech přítomných.

„Chtěla bych vám představit nového studenta Nebelvíru - Alecta Raddleyho. Přestoupil k nám z americké školy Prestleye. Snad ho přijmete do svého kolektivu a pomůžete mu sžít se s Bradavicemi. Alecto nastoupí do pátého ročníku. Dobrou noc." A odešla.

V místnosti nastalo ticho.

„Proč jsi přestoupil?" protrhla ticho jedna čtvrťačka.

„Kvůli rodinným důvodům. Přestěhovali jsme se kvůli novému domu. Otec se chtěl přestěhovat, tak jsme se prostě přestěhovali." Usmál se.

„Aha, a to mu nezáleželo na tom, že v té škole máš přátele?"

„Ale já mám přátele i tady. Ginny je moje přítelkyně už asi týden, pak znám Rona a Hermionu... Navíc, sestra Rika a bratr Thomas budou pracovat v Británii..."

„Thomas? Tvůj bratr je Thomas Raddle?" ozvalo se odněkud z kouta.

„Ano, je to můj bratr, vím, že tady asi týden učil, ale musel odejít." Alecto kývl na Rona a Hermionu. Náhle si něco vybavil.

„Jaktože jste nešli do Prasinek? Brumbál říkal, že dnes je výlet..."

„Ano, ale my jsme se těsně před odchodem rozhodli, že nepůjdeme. Budeme dělat mejdan, z naší koleje nešel skoro nikdo, všichni tady plánujeme. Přidáš se?"

„Samo, že nebudu v ložnici. Přidám se. V kolik začínáme?" Všichni se pousmáli. Tenhle kluk se jim líbil. Jak ho tak pozorovali, poznali, že je pro každou srandu, ale moc dobře ví, co si může dovolit a co naopak nesmí.

Naplánovali ještě nějaké detaily akce a pak se rozešli. Alecto si sedl s Ginny, Ronem a Hermionou do koutu, kam se po chvíli přesunuli i Fred s Georgem.

„Tak, kdo je novým učitelem obrany proti č-magii?" zajímalo Alecta okamžitě.

„Novým učitelem je Pieere de Iceturm. Toho známe.. To hlavně díky němu jsme vás od těch fanatických šílenců dostali."

„Si děláš srandu, ne?"